Je to už pár týdnů, co na ulicích nepotkáme člověka bez roušky… Asi každého takhle takzvaná „krize“ nějak zasáhla, z médií by měl člověk pocit, že jen v negativním slova smyslu. I my jsme byly tak trochu „zaříznuté“, velké plány na nadcházející sezonu se … nabízí se výraz: ROZPLYNULY. Je to ale skutečně tak?
Nemyslím. Jedeme dál, jen trochu jinak. Kdyby nedošlo k této situaci, snad bychom měly už nyní pocit, „ŽE NESTÍHÁME!!!“ Skutečnost je ale jiná. Doma jsme si, do určité míry, prohodili role, a my maminky jsme se vrhly do rekonstrukce nové provozovny (sláva tatínkům za jejich obětavou pomoc i tam). Vyklízelo se, bouralo, malovalo, tmelilo.. co šlo opravit se opravilo. Teď se můžeme těšit na nové linoleum, od kterého očekáváme, že z kuchyně vyžene poslední zbytky zatuchlosti a prozáří prostor svou jasně oranžovou barvou 🙂
Máme stále co dělat. Máme čas si vše pořádně promyslet a i to i díky obrovské velkorysosti pana pronajímatele – sláva!, dobří lidé ještě nevymřeli (už se těšíme, až mu to budeme moci oplatit).
A mimo to (a to hlavně), venku to rozkvétá! Ptačí zpěv je tak silný, že se mu neubráníte nikde (proč asi?). Není vše, jak má být? My si odpovídáme, JE. A i když se možná letos nerozjedeme tak, jak jsme původně chtěly, možná to, co jsme chtěly, ani nebylo reálné. Kdo ví. Jedno je ale jasné, příroda nám dává sílu, tak se jí nebraňme, využijme nastalé situace ve svůj prospěch, zpomalme. Kolikrát v životě budeme mít takovou možnost?